Systemické (rodinné) konstelace jsou metodou, která se používá v terapii či jako součást osobního rozvoje a při řešení nejrůznějších problémů. Konstelacemi lze řešit rodinné problémy (problematické vztahy s rodiči, prarodiči, sourozenci, dětmi), partnerské potíže, zdravotní potíže (v konstelaci lze uvidět, s čím moje nemoc souvisí), finanční problémy (v konstelaci můžeme uvidět svá finanční nefunkční přesvědčení). S její pomocí můžeme řešit i potíže v rámci firmy.

Bert Hellinger, německý psychoanalytik, který se narodil v roce 1925, vyvinul rodinné konstelace pod vlivem skupinové dynamiky, primární terapie, transakční analýzy a různých hypnoterapeutických postupů. Bert Hellinger hovoří v souvislosti s konstelacemi o ustoupení (se svým egem a představami) do pozadí a přenechání iniciativy postavenému systému, aby se systém “mohl sám dostat do větší harmonie”. Práce konsteláře tedy spočívá v nabízení alternativ systému s tím, že systém klienta si sám určuje, co je pro něj nejpřijatelnější možnost.

Konstelace je podle mého názoru nejlépe prožít, protože to, co se děje v průběhu konstelace je těžko uchopitelné pro někoho, kdo nikdy konstelace nezažil, ať už jako zástupce klienta či v roli nějaké další postavy v konstelaci anebo jako klient.

Mezi základní systemické zákony patří: nárok na příslušnost (každý člen systému má stejné právo na sounáležitost), zákon o vyváženém dávání a braní (mezi partnery musí být dávání a přijímání v rovnováze, rodiče dávají a děti berou) a zákon o časové hierarchii (přednost prvního pouta, tj. kdo přišel do systému první má přednost X mladší systém má přednost před starším). Konstelace ukazují důležitost přijetí svých rodičů, jací jsou pro život jejich dítěte. Neznamená to, že dítě musí souhlasit s jejich činy, odpovědnost za činy rodičů je jejich, ale děti by neměly být jejich soudci.

Zde uvádím tři možné způsoby nahlížení na konstelace, 3 definice podle mého učitele Jana Bílého:

Konstelace jsou pohled na celek. Všichni jsme součástí nějakých systémů: rodiny, partnerského vztahu, společnosti, kde pracujeme i státu. V systemických konstelacích se zabýváme celým tímto systémem. K pochopení toho, co se nám a kolem nás děje je nutné dívat se na celek a ne pouze na jednotlivé problémy. Tím můžeme pochopit souvislosti.
Konstelace jsou změna vnitřního obrazu reality. Každý z nás se ve svém životě řídí vnitřními obrazy, které ho buď podporují anebo brzdí, dávají sílu anebo oslabují a určují to, co vnímá. V konstelacích pracujeme s těmito obrazy a dáváme jim prostor pro vývoj a větší harmonii. Je to jiný obraz mé vnitřní reality, na který, když ho přijmu jako také možný, reaguje mé okolí jinak a já mám na výběr – zůstat ve starém, nebo se rozšířit o nové. Tím můžeme změnit i věci mimo nás.
Konstelace jsou spojení se s životem. Nic neexistuje ojediněle, vše je propojeno se vším. Konstelace nám dávají možnost zažít pocit sounáležitosti a dostat se k našim kořenům a předkům. Zde přijmeme naši podstatu a tím se spojíme s vnitřním zdrojem síly.