Proces životní integrace (Lebens-Integrations-Prozess – LIP) vychází z konstelační práce, ale podle jeho autora, Wilfrieda Nellese, nejde o rodinné konstelace. Jednak nejde o vztahy k druhým lidem ale pouze o jednotlivce, jeho vnitřní postoj k sobě a své minulosti z perspektivy přítomnosti. Dalším rozdílem je to, že zástupcům jsou v LIPu přidělena pevná místa, která nesmí opustit. Tato místa vychází z teorie Wilfrieda o vývoji lidského vědomí a v ní popsaných sedmi stupňů života a vědomí. Klient sám stojí buď na místě dospělého (stupeň 4) anebo, je-li starší na místě zralého dospělého (stupeň 5) či místě, které reprezentuje stáří (stupeň 6). 

Klient si sám vybírá zástupce za sebe na další stupně jeho vývoje: zástupce za dítě v lůně (stupeň 1), dítě (stupeň 2) a dospívajícího (stupeň 3). LIP je založen na pochopení, že náš život a vše, co se v něm stalo je naprosto bez jakékoli alternativy a vše je tedy správně tak, jak to je a bylo. Minulost existuje pouze v naší hlavě, vše, co existuje, je teď. Veškerá pozornost je zaměřená na přítomný okamžik, na spatření a přijetí toho, co bylo a je. Příčina problémů není spatřována v událostech, které se děly, ale pouze v tom, jaký k nim máme postoj nyní. Pokud necháme nenarozené dítě, dítě i dospívajícího takové, jací byli, tak se zklidní a naprosto uvolní. Tím poleví i napětí v klientovi a dostane se do souznění sám se sebou, uvolní se jeho síla a vede to k radosti a klidu.